Je logické, že pokud nejsme přímo odborníky nebo nadšenci, pak toho mnoho o vesmíru nevíme. A ne každý má doma připravený hvězdářský dalekohled.
– Na druhou stranu, pokud by měl, možná, že by ho zmátl stejně jako slavného hvězdáře Galileo Galilea.
– Na začátku sedmnáctého století pozoroval, že nejvzdálenější planeta (tehdy) je trojitá.
Saturn má totiž známý prstenec a nedokonalý dalekohled zobrazil tento prstenec jako dvě skvrny po stranách. Tím pádem usoudil Galileo, že se jedná o trojitou planetu. Jenže o dva roky později (1612) znovu došlo k pozorování a tentokrát se astronom nestačil divit. Planeta se smrskla na jednu. Za rok při stejném pozorování se znovu objevily. Záhada byla vyřešena až o více než čtyřicet let později. Ale to už se Galileo nedozvěděl. Byl už třináct let po smrti. O žádnou záhadu se vlastně nejednalo. Rovina prstenců prostě směřovala přímo k Zemi, a tak nebyla vidět.
Další adept na osídlení
Dnes by se jistě jeden z nejslavnějších astronomů nestačil divit, co nám technika na tuto „proměnlivou“ planetu všechno prozradila. Její měsíc naše civilizace nazvala Titan, ale žít by tu rozhodně nemohla.
– Na jejím povrchu je teplota kolem mínus sto osmdesáti stupňů a tlak o polovinu vyšší nežli na povrchu Země.
– Hustá atmosféra a nízká gravitace by nám ale zřejmě dovolily i létat s pomocí křídel.
Vědci ale zjistili ještě něco více. Občas tam prý i zaprší. Povrch Titanu je tvořen vodním ledem, který je smíchaný se štěrkem. Tudíž bahnitý terén. Pod povrchem prý může být ledový oceán. Že by toto vesmírné těleso šlo ve stejných stopách jako v dávných dobách naše Země? Kdo ví, třeba až jednou na Zemi život zanikne, čeká tuto planetu zářná budoucnost. V pořadí by byla jako třetí.
· Prvním adeptem na osídlení je pochopitelně Mars.
· A jako druhou možnost vědci připouštějí Europu (měsíc Jupitera).